Yahoo,a třetí :D
Another Life
Chapter 4
edím sklíčeně na židly a před sebou mám učebnici japonštiny.Musím přiznat že v tomhle předmětu doslova plavu,takže když se mě učitelka zeptala na jednoduchou otázku,dokázala jsem ze sebe vyloudit jedině "já nevím...".
"Tsukumi to je po třetí co nevíš odpověď na tak lehkou otázku!Chceš snad propadnout?"Zeptá se mě učitelka.namísto odpovědi sklopím hlavu a jen tak zadržuju slzy.
Už jen chvilku a bude zvonit.Zvuk který mě vždy osvobodí od popravy jenž mě čeká.Už jen chvilku....
Konečně!Právě zazvonilo a já jako torpédo vyletěla ze třídy.Nečekala jsme ani na mojí kamarádku,prostě jsem chtěla vypadnout.I kdybych kvůli tomu měla další den dostat poznámku.
Rychle si nazuju boty,hodím na sebe bundu a vyběhnu ze školy.Tam se zastavím a zadívám se na pár holek předemnou.Něčemu se smály,nejspíš mě.."To zvládneš,Tsuki..."Povzbudím se trošku a vydám se směrem k té partičce.Pořád na mě s pobaveným výrazem hledí.
"A hele kdo jde.."Nezapoměla utrousit ta nejmenší z nich.Byla dokonce menší jak já,ale kdybych si s ní něco začala,měla tam ještě pět dalších kamarádek.Proto se rozhodnu jí ignorovat a jdu dál.Projdu kolem nich a ignoruju jejich narážky.Hned za brankou která mě dělí od odpoutání ze školy se rozeběhnu na autobus,aby mi zas neujel..
Autobus mi neujel,ale zbývá mi ještě čtvrt hodiny.Sednu si na lavičku,která je buďto ztrouchnivělá nebo shnilá(jedno z toho určitě),a čekám.Pozoruju lidi,obzvlášť ty co se na sebe usmívají.
Jim se to usmívá,když nemají takový život.
Zanedlouho přijede autobus a já vejdu dovnitř.Ukážu řidiči průkazku a on mě pustí dál.Sednu si na sedačku hned vedle okna abych mohla vidět ven.Po chvilce kdy nastoupí i ostatní děti se autobus loudavým krokem rozjede.Celou cestu koukám ven a těším se až si zajdu do mé oblíbené kavárny.
Vyjdu z autobusu a hodně se nadechnu.Vyrazím směrem k mé oblíbené kavárně,i když je to úplně opačným směrem.Cestou hladově zírám do výloh a potají si přeju mít takové oblečení.
Kdybych si alespoň jednou mohla koupit oblečení které se mi líbí.Vždycky se musím dívat na cenu,což je pro mě hrozný,když vidím kolik holek si vybýrá jen podle toho co se jim líbí..
"Konečně jsem tady.."Povzdychnu si a vejdu do kavárny.Rychle se propleu na moje útulné místečko a obědnám si citronovou zmrzlinu.Než mi jí donesou dívám se z okna.
"Děkuji"Poděkuju mladé číšnici a vděčně se na ni usměju.Úsměv mi oplatí a hned na to odběhne k jinému stolu.Ihned jak odběhne se můj úsměv zmrazí a nasadím můj obvyklý smutný výraz.Lžičkou se začnu patlat ve zmrzlině.Jen tak do ní civím i přez spadané vlasy.Po chvilce si uvědomím že nevnímám a dám si vlasy za ucho.Letmo se porozhlédnu po kavárně a když zjistím že se na mě dívá dívka...Počkat!Ona je skoro stejná,až na vlasy!To..to není možné..proč se na mě dívá?
Hned jka odklopí zrak jinam se zvednu a rychlostí pumy se potají propletu na dívčí záchodky.Vlezu do kabinky a zamknu se."To není možný...musela jsem mít vidiny..."Řeknu si pro sebe s nezájmem jestli tam někdo je.Ještě dobrou chvilku tam sedím zamknutá a pak vyjdu ven.Upravím si vlasy před zrdcalem a pevným krokem se vracím zpět na své místo..














To je úplně megááááááááá, mě se to děsně líbííííí měla si to psát sama já ti to nejn kazíím je to úplná bombááááááá *o*