Kapitola 4
1832-Záhadný zvuk flétny
Pomalu se blížila půlnoc a Haru seděl na okraji své postele.Tupě zíral před sebe a přemýšlel nad tím co mu odpoledne řekl Aki.Moc by mi pomohlo kdyby jste dnes o půlnoci přišel ke mně.Co mu chtěl?A proč zrovna o půlnoci?
Haru těkal okem po místnosti (pozn.autora:lituju ho,s tím jedním okem...) a rozmýšlel se,jestli půjde k Akimu.Kdyby mohl,vzal by s sebou Aiko.Ale Aki chtěl jen jeho,ne Aiko."Kdybych tak věděl,co mi Aki chce..."Haru se zvedl a popšel k oknu.Pootevřel ho aby viděl do zahrad.Všude byla tma a ticho...Ne,Haru od někad z hradu Mračna Vrabců slyšel zvuky flétny.Přesněji,byla to smutná melodie a bylo více než jasné že ten,kdo hraje na tu flétnu,už na ní hraje roky.Ani jeden falešný tón,ani jedno přepísknutí...
Haru šel tiše chodbami k Akiho pokoji.Stále váhal jestli tam má jít,ale zvědavost ho přeci jen přemohla.Odsunul dveře od Akiho pokoje a aniž by se uklonil vešel dovnitř.Aki rychle schoval něco za hromadu dek a pouklonil se Haru.Haru si k Akimu přisedl a podíval se na ním tázavím pohledem."Možná vám přijde divné,že jsem vás chtěl vidět o půlnoci...že,Haru-san?"Haru neodpověděl,jen přikývl hlavou.Jak to mohl vědět?
"Dobře,přejdeme rovnou k věci.Abych zjistil vaši nemoc,potřebuji vaši krev,Haru-san."Aki čekal že bude Haru protestovat,ale Haru jen přikývl.Dnes večer byl obzvláště zamlklý.
Hodiny udeřily půlnoc a všude bylo ticho.Haru se vyděšeně díval na Akiho,který držel v ruce katanu.Vypadalo to,jako by mu chtěl utnout hlavu.Haru vydal něco so se podobalo zasténání a hned na to začal prudce kašlat.Aki jen přihlížel.Haru se opřel o zem rukama,netrvalo dlouho a spolu s kašlem dopadla na podlahu krev.Aki stále nic nedělal a držel katanu Haru u krku.Haru,s pusou celou od krve,se již neudržel na rukách a povolil.S velkým zaduněním dopadl na podlahu.Zrychleně dýchal a sem tam se mu z pusy vyhrnula krev.Teprve teď se Aki shýbnul k Haru a dal mu pod hlavu jednu z dek.Rukou přejel po krvi a otřel ji do bílé látky kterou měl připnutou k jeho holy.
Haru se probral když mu pár paprsků prudce zasvítilo do obličeje.Škubnul s sebou a prudce se posadil,až ho píchlo u žeber.Rozhlídnul se po místnosti a uviděl Akiho jak leží na zemi a spí.Také si všiml krve která byla jak na jeho oblečení,tak na podlaze.Cítil se obzvlášť unaveně a tak si zase zpět lehl a odpočíval,se zavřenýma očima.
Znovu slyšel tu smutnou melodii flétny,tentokrát zřetelněji a hlasitěji.Chtěl se podívat kdo tak krásně hraje,ale víčka jako by mu ztěžkla únavou.Proto jen poslouchal a vychutnával si každý vyfouknutý tón.
Znovu a dokola hrál tuhle melodii,na památku jeho zesnulých rodičů a zpoustě dalších nevinných padlých.Měl zavřené oči a hrál jakoby sám od sebe.Prsty mu samy běhaly po lehké a hubené flétně.Kolikrát jen tuhle melodii hrál....nevěděl.Ale líbila se mu.Za ty roky co jí hrál,se mu nezprotivila,ba naopak.
Nádech a pomalý výdech do flétny....
Pomalu si vzpomínal,matka mu jí zpívala když usínal.Vždy mu vyprávěla o bojích které její manžel-jeho otec vyhrál.Aki poslouchal a při zpěvu,neboť jeho matka měla veliké nadání na zpěv,vždy usnul.
Nádech,výdech,pár vysokých tónů...a nic...
Přestal hrát a schoval flétnu pod deku.Podíval se na Haru,který už se taky probíral.
"Víš,Aki-san....zdálo se mi že tu někdo hraje na flétnu"Bylo první,co Haru po ránu řekl Akimu.Aki se jen pousmál...














XD Ten konec je nej ^w^ .... nó, lituješ ho, jen s jendím okem, a kdo polituje ěm, co ? XD Já se taky dívám ejn an jedno, ubožáček já XDD Né, dělám si srandu ... moc se ti to povedlo, jako vždy ^w^ jdu hledat povídky na tu moji yaoi story