Kapitola 5
(1830)- Život mladého čaroděje
Černovlasý chlapec vyběhl z domu,a i přez hlasité naříkání jeho matky se neotočil.Běžel dál,aniž by tušil,kam vlastně.Lhala mu.Nikdy mu neřekla o jeho otci pravdu,tvrdila,že jeho otec zemřel při nehodě.A teď....Zjistil že jeho otec byl samuraj.Navíc,byl to vládce Eda,a on měl být ten,kdo ho zastoupí.Ne jeho bratranec!
Chlapec vrazil do vysoce urotslého muže a zvarávoral.Ani si ho nevšiml,kdžy běžel.Mohutná postava se na něj otočila a zkoumavě ho prohlížela."Jak se jmenuješ,chlapče?"Zeptal se hrubě ten muž.Aki si všimnul katany za opaskem,ale byl si jist že samuraj to není.V ruce držel podivně rudou hůl.
"Aki..."Zamumla si spíše pro sebe.Přál si aby ho ten muž nechal být,to se však nestalo."Tak Aki pravíš?Moc krásné jméno,musíš mít velice milou matku"Ne,matku mu nemusel připomínat.Aki se zadíval do země."Promiň kl-...Aki,stalo se něco?"Zeptal se ho starostlivě.Akiho modré oči se zadívali na muže.
"Nic,co by jste měl vědět.Mimoto,jak se jmenujete?"Vyjel na něj.Neměl sebemenší důvod,ten muž se k němu choval mile,ale měl zvláštní pocit."Promiň,nepředstavil jsem se.Jmenuji se Mihael van Woodsen"Představil se muž a natáhl k Akimu pravou ruku.Chlapec na chvilku zaváhal.Nakonec ruku s vděkem přijmul a usmál se.
"Nač máte tu hůl,Woodsen-san?"Zeptal se zdvořile Aki po chvilce jejich konverzace.Mihael se nejdříve zadíval na Akiho a pak na hůl."Nemusíš být tak zdvořilý,chlapče.Nejsem žádný staroch a mimoto nejsem ani z Japonska."To Aki věděl.Na Japonce nevypadal a dokonce ani jeho jméno nebylo nějak pojaponštěné."Odkaď tedy jste?"Vyzvídal dál Aki.Mihael si oddychl a zadíval se na Akiho.
"Víš chlapče,nerad bych ti kazil iluze.Není to nic,co by jsi potřeboval vědět"Řekl po chvilce Mihael a Aki měl sto chutí neurvaně odplivnout nadávku.
Mihaelův vzhled byl poněkud zvláští.Oříškově hnědé vlasy měl nakrátko ostříhané a ulízlé,zatímco jeho temně zelené oči přímo zářily.Byl vyšší postavy,Aki ho odhadoval na takových 28 let.
"A nač tedy máte tu hůl?"Zeptal se Aki na stále nezodpovězenou otázku."No...Moc by jsi mi nevěřil,ale jsem něco jako čaroděj.Tahle hůl mi napomáhá k mé moci."Vyvstělil mu bedlivě.Akimu se rozzářily oči štěstím."Naučte mne to,prosím!"Žadonil."Chlapče,to bude trvat tak rok..."Aki se však odbýt nenechal.Prosil Mihaela,sliboval mu vše,jen aby ho naučil magii.Ač nerad,nakonec Mihael přikývl.Nařídil však Akimu ať už jde domu,a nikomu nic neříká.Aki přikývl."Jo a chlapče!"Křikl ještě na něj."Nic si sebou neber,jen tak dvě malé věci.Zítra se sejdeme v pět ráno u toho jezírka"S těmi slovy zmizel.Aki ještě chvilku užasle hleděl na místo kde Mihael stál.Pak se rozběhl domu.
Ještě ten večer zašel za svím přítelem,42 letým Ritsukou.
"Ritsuka-senpai!"Vešel do jeho malého domku a rozhlídl se.Bude asi na zahradě..Pomyslel si Aki a rozeběhl se k zahradám.Na to,jaký měl Ritsuka malý dům,zahrada byla veliká.Aki se v ní kolikrát ztrácel,teď již ne.Znal ji dobře,za posledních 11 let si cesty zapamatoval.
Ritsuka seděl na dlažděné cestičce u jezírka a měl zavřené oči.Jen co uslišel Akiho hlas,otevřel je a ospale si zívl.
"Ritsuka-senpai!Mám otázku!"Vychrlil na něj Aki,hned jak ho našel."Chlapče,zbrzdi trošku.Nemůžeš na mě tak rychle!Tobě je 14,zatímco mě....."Povzdychl si Ritsuka a šibalsky se na Akiho usmál.Ten s trucovným pohledem přisedl k Ritsukovi.
"Tak,jakoupak otázku?"Aki se na Ritsuku usmál."Dnes jsem potkal jednoho muže.Byl vysoký,krátké hnedé vlasy a temně zelené oči.Nechtěl mi však říct,odkud pochází"Vysvětlil Aki a dlouze se zadíval na Ritsuku.Ten si přejel po holé hlavě rukou a zamyslel se."Ten bude nejspíše s Ameriky či Anglie"Zkonstatoval nakonec,hlasem unaveným.I když Aki nechápal co ten starouš tvrdil,přikývl.
Ještě chvilku vedli konverzaci a nakonec,když se Ritsuka přesvědčil že je již pozdě,poslal Akiho domu.
"Přeji dobrou noc,Ritsuka-senpai"Řekl Aki,uklonil se a rozeběhl se domu."Nashledanou,chlapče.Jsem si jist,že se již neuvidíme..."Stařec se nenuceně usmál a protáhl se...
"Hej!ty černovlasej bastarde!"Ozvalo se za Akim.Aki prudce zastavil a ohlédl se za tím hlasem.Ne,tohle také nebyl Japonec.To slovo kterým ho nazval slyšel jen jednou,a to když jeho matka vyháněla od dveří nějaké tři chlapce."Děje se něco?"Zeptal se Aki.Ze tmy poznal obrysy dvou postav,oba kluci,o něco málo starší a vyšší než on sám."Jo,stojíš nám na naší zemi"Ozval se druhý,hrubší hlas.Aki se připitoměle podíval na zem a zas zpět na ty dva."Omlouvám se,ale nevyšiml jsem si,že by to bylo vaše"Protestoval."To nás nezajímá,ty bastarde!Vypadni okamžitě odsud!"To tak,pomyslil si Aki a dal si ruce v bok."Udělám to,až vám ty vaše jazyky přinejmenším upadnou!"Vylej na ně Aki,nedomnívající se jejich přesilou."Slyšels,Adriane?Ten Japonckej bastard si na nás otevírá hubu.Však mi mu ukážeme..."Aniž se Aki stačil nadát,přiskočil k němu jeden z nich a oevně ho chytil.Jeho společník vytáhl z kapsy divně tvarovanou kovovou věc a namířil ji na něj.
"Co to je?"Nechápal Aki.Nic podobného neviděl."Pistole,idiote.Ta malá věc ti provrtá ten tvůj mozek"Oba se začali smát.To si Aki nenechal líbit.Loktem vrazil jednoho do žeber a druhému sebral pistol z ruky.Namířil ji na něj a zaváhal."Ani nevíš jak se to používá"Ušklíbl se okradený.Aki lehce zmáčkl zpoušť a všiml si jejich překvapeného výrazu.
"Ne..prosím,nedělej to..nezabíjej nás..."Začali žadonit.Aki se na ně opovržlivě podíval.Bez rozmyšlení zmáčkl zpoušť a trefil kulkou jednoho z nich do hlavy.Teď již mrtvý chlapec se zkácel na zem a z jeho rány začala vytékat krev.Aki zděšeně odhodil pistoli a co nejrychleji se rozběhl domu....














Aki, do toho ! Aki, do toho ! *mavá vlaječkama a psychopaticky se směje* Mwahahahahaha! XD Kawaii ^___^ Bastard . mám takový dojem, že japonsky se to řekne ... no, nevím jak se to píše, prostě, jak vždycky někdo na někoho křičí" urusai no temeh!" tak to temeh XDDD