
Omlouvám se,že jsem dlouho nic nepřidala,neměla jsme náladu.Pokusím se to vynahradit hroznou psychologickou a divnou povídkou ^^"
Postavy: Katarine(14),Alice(14)
Děj: Alice si myslí,je si vědoma,že od mala měla sestru Katarine.Je to pravda nebo iluze?
Spoiler:------
Anime:-------
Žánr: drama,psycho
Pár:Katarine x Alice
Varování: Shoujo-ai ^^"
Sestra nebo jen iluze?
Seděla jsem na kameném schodišti,schovaná pod deštníkem,spolu s mojí sestrou.Byly jsme dvojčeta a hodně lidí si nás pletlo.Měli jsme stejné zájmy,stejně jsme se oblékaly a líbili se nám stejní kluci.Všechno jsme si říkaly,byly jsme jak nejlepší kamarádky.Ne,byly jsme něco víc.Milovala jsem když se na mě usmála,když se řízla do prstu a já musela její ránu zalepit.Milovala jsem když se mi svěřovala a vždy měla slzy už na krajíčku.Byla strašně roztomilá a přes to....Vzali mi jí.Jednoho letního dne,kdy jsme obě běhaly po pláží a užívaly si prázdnin,přijela žena a vzala mi mojí Katarine se slovy,že už jí neuvidím.Ta žena...Myslím že to byla naše matka.Rozběhla jsem se za nimi a pevně stiskla Katarine ruku."Nikam nepůjde,je moje!"Řekla jsem.Myslela jsem,že dostanu od té ženy která nemá právo se nazývat naší matkou pohlavek,ale nestalo se.Katarine se vytrhla té ženě ze sevření a skočila mi kolem krku.Ta žena,matka,nemohla nic udělat.Věděla moc dobře že jsme nerozlučné,proto odjela bez nás-bez Katarine.
Už to jsou dva roky co moje Katarine zemřela na zástavu srdce.Hraly jsme si doma nějaké hry,aby jsme se zabavily než přijde otec,a uprostřed hry,když jsem šla pro sušenky se Katarine zastavilo srdce.Zcela bezprávně se zastavilo její srdce,které patřilo mě!Nedovolila jsem to,tak proč?!Vím jen,že jsem tehdy vzala Katarine do náruče a běžela s ní v tom dešti do nemocnice.Doktoři mi řekli,že je mrtvá.Moje nejhorší noční můra se potvrdila a já,já se zhroutila jako hromádka neštěstí.S brekem jsem si lehla na zem a brečela,dokud mi nedošly síly.
Dva dny na to jsem onemocněla.Někteří si mysleli že jsem se ze ztráty svojí milované sestřičky zbláznila,ale mýlili se.Všichni!Ona byla pořád semnou,její duch mě doprovázel všude kam jsem šla,i když jsem třeba jen ležela v postely a uzdravovala se,stále byla semnou.Jen ona a já,spolu...
Teď spolu sedíme na schodech a povídáme si.Směje se,tím svím typickým smíchem který by rozveselil a člověka kterému umřela blízká osoba.Uměla rozesmát,její úsměv mě vždycky dokázal utišit.Byla jako anděl,můj anděl kterému utrhli křídla aby nemohl dál pomáhat.Nevěděli,že bude semnou,že mi pomůže...
"Alice!No tak,je večeře!"Ozval se hlas a já poslušně doběhla do schodiště.Byl tam jen otec,jeho manželka a já."Katarine má taky hlad otče"Možná si už i on myslel,že jsem se zbláznila.Prý jsem nikdy sestru-dvojče neměla,ale já věděla,že moje milovaná Katarine je skutečná a vždy mi pomůže.Milovala jsem jí a budu jí milovat.Ah,Katarine...














Mě se náhodou líbí moc ^_^ je fakt smutná, a to se mi líbí ♥ Kawaii~