9. prosince 2009 v 21:18 | Mrs.Depresive
Nyahoo,má první Junjou povídka xDD
No je to hrůza,už jen kvůli tomu že půlka je tak trochu přepsaá z jedné epizodky...ale to snad nevadí xDDD No,snad se bude líbit...Ale já představě,kdy je Akihiko uke,neodolala xDDD
Anime: Junjou Romantica
Pár: Akihiko x Keiichi (mé zvrhlé nápady,yattá xDD líbí se mi představa Usagiho jako ukeho xDD) a možná i Akihiko x Misaki
Postavy: Akihiko,Keiichi,Misaki
Rychle zvedl mobil a v kontaktech vyhledal Misakiho číslo,na které ihned zavolal. Nemusel ani dlouho čekat,hovor byl přijat poměrně rychle,jen...
"Prosím." tohle nebyl hlas Misakiho.
"...Kdo je to?"
"Tady Sumi,pane Usami.Misaki zrovna klidně spí, takže nemůže přijít k telefonu."
"Kde jste?" Začínal být neklidný,ale nedával to na sobě znát.
"U mě doma.Vážně nám moc pomohl, ale patrně ho to trochu vyčerpalo.Měl byste přijet. Misaki je vážně rozkošný." Akihiko by teď tomu proradnému Keiichimu nejraději zakroutil krkem. Ale rozhodl se pokračovat v hovoru.
"Hned pro něj jedu. Řekni mi svou adresu."
"Opravdu?Myslím, že byste neměl mít problém, najít adresu spisovatele Ryouichi Sumiho. Pokud si nepospíšíte a nepřijedete... nevím co by se mohlo stát."
"Hej, na co si zatraceně hraješ?" jenže ve sluchátku bylo už jen slyšet tiché "co myslíš?" a poté byl hovor ukončen.Usami na nic nečekal.Rychle přez sebe přehodil kabát a vyrazil ke svému autu..
Prudce zabrzdil před domem Ryouichiho Sumiho,auto nechal nezamknuté a vyrazil ke dveřím. Keiichi mi otevřel a vpustil usamiho dovnitř.
"Vítejte, pane Usami." Keiichi se lehce usmál a zadíval se na Akihika.
"Kde je Misaki?" On však ale jeho otázku ignoroval.
"Proč nejdete dál? Rodiče dnes naštěstí nejsou doma." Usami si zul boty a následoval Keiichiho.
"Nikdy by mě nenapadlo, že jsi Sumiho syn."
"Svět je někdy překvapivě malý."
"Kde je Misaki?" Zopakoval svou otázku lehce znervózněný Akihiko.
"Udělám trochu čaje. Nebo byste raději alkohol?"
"Ani jedno, nechystám se zdržet." Keiichi byl vážně neodbytný.
"Zčásti proto, že byl můj otec v komisi při udílení cen, kde jste vyhrál se svou debutovou knihou, slýchal už od dětství. Kvůli tomu jsem dokonce přečetl všechny vaše knihy. A nejen knihy. Interview, sloupky, rozhovory... všechno. Ačkoliv musím říct, že se mi z toho nic nelíbilo. V první řadě nemám rád romány. Nutí mě přemýšlet, proč autoři podstrkují své sny a výmysly jiným lidem. Myslím, že je to ztráta času. Jenže když jsem četl vaší debutovou práci, uvědomil jsem si, že mě dohání k slzám. Kdyby šlo jen o ten jeden román, nic by se nedělo. Ale každá další kniha, kterou jste napsal, si našla cestu, jak zbořit můj žebříček hodnot. Nemyslíte, že je to nepříjemné? Co vám k tomu dává právo?" Keiichi se upřeně zadíval na Usamiho.
"Pokud se ti nelíbí,tak je nečti" Odsekl rychle Usami.Keiichiho proslov ho nezajímal a nebavil.
"Nelíbí?"
"Je evidentní, že mě nemáš rád" Vysvětlit mu.
"Nemám rád? Říká kdo? Naopak..." Keiichi vstal od stolu a pevně chytil Usamiho za límec u trička. "Jsem do vás zamilovaný" Znova se tak lehce usmál.Usami z toho byl zmatený.Jen na svého společníka vytřeštěně zíral a nic neříkal.Keiichi druhou rukou pomalu jel přez jeho hruď až k jeho tváři.Lehce ho chytil za bradu a shodil ho na zem.
"Proto ses přátelil s Misakim?" Zeptal se potichu Akihiko.
"Ano, správně."
"Tenhle vtip už zašel příliš daleko. Slez ze mě."
"Vtip?" Keiichi se na něj ukřivděně zadíval a trochu víc zmáčknul Usamiho bradu.Myslel to vážně.
"Nuže?" Akihiko se na něj chladně zadíval.
"Moc dobře vím, že Misakiho milujete. Co takhle mi dovolit, abych se s vámi vyspal? Třeba se potom do mě zamilujete." Dál Keiichi ještě něco povídal,ale Akihiko ho nevnímal.Překvapeně ho pozoroval.
".. Berte to tak, že jsme stejní..." Keiichi se k němu nahnul a políbil ho.Akihiko se nebránil.Nebo spíš,nemohl se bránit...Keiichi ale pokračoval.Rukou zajel Usamimu pod tričko..Až náhlé prásknutí dveří je vyrušilo.
"U-usagi-san!" Hnědovlasý klučík na oba zíral svíma zářivě zelenýma očima.
"Ah,Misaki..."Keiichi se s úsměvem otočil na jmenovaného,ale s hlazením Usamiho nepřestával.Chudák Misaki z toho byl v šoku.Jednak z chování Keiichiho a jednak z toho,že se Usagi nebránil.
"Sempai..!Co to-..."
"Misaki... Nechceš mi ho nechat? Víš.. pořád si na něj stěžuješ a tak... Zbavím tě ho. Můžeš jít bydlet třeba ke tvému bratrovi,nebo tak..." Keiichi se znova otočil k nicneříkajícímu Usamimu a dlouze ho políbil. Misaki byl v šoku,opět. Nevěděl co dělat ani co říct. Jen tam tak stál a díval se na ně. Po chvilce se rychle otočil a vyběhnul ven. Keiichi se trošku odsunul od Usamiho s vědomím,že ho má jen pro sebe. Jenže Akihiko ho prudce odstrčil,vstal a rozeběhl se za Misakim.Před dveřmi se ale zastavil.
"Keiichi... Já miluji Misakiho... ne tebe" Řekl bezcitně a vyběhl ven. Byla tma a Misaki nemohl běžet daleko. Rychle nasedl do auta- kterému záhadně nikdo neukradl..- a rozjel se po silnici.
Nemusel jet dlouho. Zanedlouho světla ze světel ozářily Misakiho utíkající postavu. Akihiko ho rychle předjel a smyknul to s autem před Misakiho. Rychle vyskočil a chytil ho za ruku.
"Misaki..."
"Nech mě být!!" Rozkřikl se na něj klučina a snažil se mu vytrhnout.Marně.Usami si ho k sobě přitáhl a pevně ho objal.
"Misaki, suki desu" zašeptal mu do ucha.
"To říkáš vždycky!Nech toho!"
"Suki desu.. suki deus." zopakoval znova. To se už Misaki tolik nevzpouřel.
"Ty pitomče!Ne na veřejnosti!"
"Je tma..." zaprotestoval a otočil si Misakiho čelem k sobě.Oba věděli,co bude dál.Akihiko Misakiho dlouze a jemně políbil.
"Ty pitomej Usagi..." Zaskuhral potichu Misaku a Usami se jen škodlibě usmál...
Keiichi hodil hrníčkem s čajem o zem.
"Usami... já tě dostanu..." Zakřičel vztekle..
Nyaaaan, a takový krásný konec to mělo ^___^ *až na toho debila, co rozbíjí hrnky xD*
Ale vážně, je to povedené ^___^ ty světla ze světel mě dostaly XD
Ale mám jednu připomínku: ve suki desu si vynechala ty dvě u, ale to je jenom maličkost X3