13. prosince 2009 v 10:15 | Nyanko-chan
Tak,konečně první díl =^^= omlouvám se za chyby a překlepy,ale znáte mě :"D
I.
Obrovskými prosklenými okny dovnitř nemilosrdně prosvítalo slunce a každého budilo.Malá růžovovlasá dívka,která seděla za stolem a kreslila,však dávno nespala.Východ slunce měla vždy nejradši,proto vstávala tak brzy.A my už víme,že je to náš Hachiro.
"Hej ty,zavolej mi Hachiro!"Rozkázal ještě rozespalý král klučíkovi,co proběhl kolem něj.Dnes mu to musel říct.Dnes bylo Hachiro 16 a on si byl jist,že to pochopí.Do obrvoského sálu za chvilku naklusala oná dívčina v bleděmodrých širokých šatech a s usměvavou tváří.Král si povzdychl a nabídnul jí křeslo vedle svého.Hachiro přijmula.
"Otče,děje se snad něco?"Nevěděl že vždycky věděla o co mu jde.Ač se to snažil skrýt sebevíc.
"Musím ti číct něco důležitého.Ale až po snídani."
"Nechci snídani!"Odmítla ihned Hachiro a trucovně se na něj zadívala.Král se začal smát a pohladil jí po vlasech.
"Jsi tak roztomilá Hachiro.." Usmála se a seskočila z křesla.
"Dobře,tak tedy po snídani otče.Ale chci jahody!" Řekla a už utíkala pryč.
"Užívej si dokud můžeš,drahá Hachiro..."Povzdychl si král a šel dohlédnout na přípravu snídaně.A hlavně na ty jahody.
"Co jahody?Ty je nesníš?"Překvapeně se zadíval na Hachiro která se šťourala v jahodách.
"Ne...sním je..."
"Hachi jsi zamlklá,co se stalo?"
"Proč si mi neřekl že si budu muset vzít toho Francouzského prince..?" Ani se na něj nepodívala a dál zkoumala obsah jahod stříbrnou vidličkou.
"Hachi věř mi,chtěl jsem i to říct..ale nechtěl jsem ti kazit narozeniny.." Pohladil jí po vlasech,ale ona se ani nehla.
"Dobře,vezmu si ho."
"Cože?"
"Říkám že si ho vezmu.I když nevím co se stane až zjistí,že nejsem holka..Otče,to bude sranda" Nejdřív se jen usmála a pak se začala smát.Docela důvěřivě i když...nechtěla si ho vzít.Věděla že to nebude sranda,ale nechtěla působit svému otci více potíží než měl.
"Dziękuję,Hachiro" Oba dojedli a Hachiro,s oznámením že se jde převléct,odešla.
Hachiro vztekle kopla do dveří a schoulila se do klubíčka.Nevěděla kam tím směřuje.To že souhlasila byla její největší chyba v životě.Vzít si muže,on!Až to zjistí tak ho při nejlepším zabije.Ale nemusí na to přijít.(P.A.:omlouvám se za ženský rod,když jde o samotného Hachira,ale už se mi to nechce přepisovat)
Pomalu došel ke skříni a vytáhl z ní černé dlouhé šaty s bílými krajkami.Miloval ty šaty.Nechtěl si to připustit,ale život holky se mu líbil víc.Moc toho dělat nemusel a měl krásné šaty.Jeho zájmy všichni tolerovali a on tak mohl klidně pokračovat.Jenže...Ten Francouzský princ ho štval.V životě ho neviděl a teď si ho měl vzít.Z přemýšlení ho vyrušilo zaklepání na dveře.
"Princezno?Mám vám dát tohle"Hachiro pomalu došel ke dveřím a otevřel je.Stál tam kluk o něco menší než ona a v ruce držel stříbrnou růži.
"Od koho to je?"Hachiro se ta růže moc líbila.
"Od Francouzského prince,Ludvíka"
"Aha..."procedila skrz zuby a růži si vzala.Když opominula jejího darovatele,tak byla dokonalá.
"Je tady" Řekl ještě klučík než odběhl.Hachiro se zmateně zadívala ze dveří do chodby a marně hledala toho kluka.On je tady...
Rychle si oblékla ty černé šaty a do vlasů si letmo zapíchla dvě stříbrné pinetky.Rty rychle přejela leskem,vzala si růži a utíkala do hlavní haly.Musí ho vidět.
Kkyáá *zasněná*, moc se ti to povedlo ^^ :D. Já se pořád musím tlemit tomu že Hachi miluje stříbrnou ale Lůďa nesnáší růžovou xD .. *muhehhee*.
Těším se na pokráčko :D.