
Takže.. Předem se omlouvám, vážně nevím jestli je za ZOH v krasobruslení "krátká jízda" a následovně "delší volná jízda", ale doufám že to tak je..
Je to z prostředí ZOH, Vancouver 2010, krasobruslení(muži) a dál uvidíte..
Už někomu možná dojde že narážím na výhru toho blbečka Lysaceka a na druhé místo Plushenka..
JENOMŽE :D Lysaceka, Plushenka, Daisukeho, Lambiela a Chana (Amík, Rus, Japonec, Švýcar, Kanaďan) jsem zaměnila za Alfreda, Ivana, Kikua, Vashe a Matthewa
Pairing: Ivan/Alfred (nečekaně! ZOH mi konečně dali možnost napsat něco na tyhle dva :DD)
Warning: Nevím v přesně jakém pořadí šli, vím že Plushenko snad šel poslední.. Tak se nezlobte onegaii ^^" a Yaoi to není... Snad jen shounen :DD
Vancouver 2010 - Krasobruslení
Podíval se na malou ubrazovku uprostřed místnosti. Na řadě byl zrovna Matthew Williams, jinak taky řečeno, byl stejně jako on jeden z národů, Kanada. Rusák se tiše uchechtnul při každé Mattově chybě, a že jich bylo hodně.
"Můžu si sednout?" Zeptal se blonďák tyčící se nad ním. Aniž by čekal na odpověď, sedl si vedle Ruska a zazubil se na něj.
"Padej Alfrede, chci se koukat" Vyjel na něj zostra a změřil si blonďáka pohledem.
"Hej, klid Ivane, jen jsem si sednul.. Taky se chci dívat, za chvíli jede Kiku." Oznámil, jako by to mělo Ivana zajímat. Ne, opravdu ho něco takového nezajímalo, proto jen přikývl a dál se, spolu s Alfredem, díval na obrazovku.
A opravdu, po Kanaďanovi přišel na řadu Japonsko, Kiku Honda. Ivan musel pochválit jeho styl jízdy, jenže tím to skončilo. Opět si vyměnil s Alfredem pár názorů a mlčel.
Další šel Alfred, jinak taky ´Spojené Státy Americké´. Ivanovi se jeho jízda vůbec nelíbila, ostře zkritizoval vše, co blonďáček udělal. Ne proto že by mu to nějak pomohlo, ale chtěl ze sebe dostat tu trošku nervozity ukrytou někde v koutku svojí mysli. Ani si nevšiml že jízda Američana už skončila, když se na ledě objevil mladý Švýcar, Vash Zwingli. Jeho jízda Ivana nezajímala, šel se připravit. Byl nervózní.
Jeho jízda byla téměř bezchybná, přesto mu ti bodující maníci dali ´málo´ bodů. Netrápil se s tím, ještě měl možnost na volných jízdách. Proto jen na souhlas přikývl a odporoučel se pryč.
Volné jízdy také nedopadly pro Ivana dobře. Nechápal co udělal špatně. Jeho jízda byla bezchybná, ani jednou nespadl, jen při dopadech si nebyl tak jistý. Udělal ten zatracený čtverný skok a rozhodčí na to vůbec nekoukali. Teď jen všichni čekali na výsledky. Po chvilce se celou halou rozhostilo ticho, byl slyšet jen hlas muže, který vyhlašoval výsledky.. Ivan moc nevnímal, proto chytl až páté místo...
"A na pátém místě je Kanaďan, Matthew Williams!" Potlesk...
"Na čtvrtém místě, Švýcar Vash Zwingli!" Zase potlesk... Ivan cítil srdce až v krku.
"Třetí místo! Jen okousek předhonil Zwingliho... Japonec Kiku Honda!" obrovský potlesk.. Kiku došel na stpně vítězů a stoupl si na nějnižsí stupínek, radostně se usmíval.
"Druhé místo... překvapivě, Rus Ivan Braginski!" Halou se neslo nesouhlasné mručení a potlesk zároveň. Ivan tomu nemohl uvěřit.. On a druhý? Nechápal to... Zvedl se a dobruslil ke stupni. Svižně přeskákal přez třetí a první místo a usadil se na tom svém. Vůbec nebyl nadšený. Teď ho jen zajímalo, jakej bastard zaujal jeho první místo...
"A olympijským šampionem krasobruslení se stává Alfred F.Jones z Ameriky!" Obrovský potlesk. Alfred, se svým typickým úsměvem dojel k Ivanovi a Kikuovi a stoupl si na svůj stupínek. Celou dobu ho Ivan propaloval pohledem. Tohle mu jen tak nedaruje.. Rozdávání medailí ho nijak nezajímalo.
Když zabočil do jedné z mnoha uliček v tom městě, narazil do o něco málo vyšší, svalňatější postavy.
"Sorry..." Zamumlal něco v tom smyslu a chtěl jít dál, ale osoba ho nepustila.
"Půjdeš semnou" Alfred si všiml záblesku v jeho očích, ale když ho vzal za ruku a někam ho táhl, vůbec neprotestoval. Než mu došlo co se vlastně stalo, ocitl se uvázaný někde v tmavém, nechutně zapáchajícím sklepě. Zmateně se rozhlížel a z toho pachu mu začínalo být nevolno. Někdo rozsvítil malé světýlko a vešel do onoho sklepa. Až teď poznal Alfred onoho muže.
"I-ivane..?" Zaskuhral sotva slyšitelně a zbavený sil se opřel o studenou zeď.
"Měl by si se prospat.." Řekl rychle Ivan, hodil po Alfredovi jednu ze svých košilí - protože Alfredova bílá košile nebyla v nejčistějším stavu - a chtěl odejít.
"P-proč... proč jsem tady?" Ivan se zastavil u dveří, ale ani se na něj neotočil.
"Protože si mi sebral zlatou medaili!" Odsekl rychle Ivan, vyšel ven a práskl za sebou dveřmi. Alfred jen překvapeně zamrkal, letmo koukl po čisté košili -kterou si díky poutům nemohl převléct- a po chvilce usnul...
Ten pocit když tam viděl Alfreda najednou tak bezmocného, uvázaného... Nechápal to, nikdy nic takového necítil. Sedl si na skoro rozpadlý gauč a tupě zíral před sebe. Nedalo mu to spát, proto pomalu vstal a sešel dolu do toho sklepa. Když vešel dovnitř, všiml si, že blonďáček už spí. Brýle měl položené vedle sebe a košile co mu dal se válela po zemi. (Ivana totiž vůbec nenapadlo že se Alfred nemůže převlíknout). Zvedl košily ze země a trochu ji oprášil. Potom pomalu odpoutal Alfreda aby ho mohl převléct. Nepočítal ale s tím že Alfred bude tak bezvládný (když spí...), takže jen co ho odpoutal, blonďák prudce spadl a tím se probudil. Trochu sebou cuknul a zděsil se, když nad sebou uviděl tvář Ivana. Chtěl se posunout, ale jen narazil do zdi, takže plán útěku mu nevyšel.
"Je zbytečný pokoušet se zdrhnout, stejně ti nechci nic udělat" Prohodil mimoděk Ivan a rychlým pohybem ruky ztrhl špinavou košily z Alfredova těla.
"H-hej..!"
"Vezmi si tu čistou!" Vrazil mu jí do ruky a zvednul se. Už chtěl odejít, ale blonďák ho chytnul za ruku.
"M-můžeš... mi to prosímtě oblíct...?" Vykoktal ze sebe celý rudý a upřel pohled do země. Ivan se sám pro sebe usmál a souhlasil..
Alfred se přitiskl blíž k tělu Ivana protože mu začínala být zima. Jejich oblečení leželo někde vedle nich.
"Hele Jonesi.." Alfred na něj zle upřel svoje modrý oči, ale pak se usmál.
"Dobře, Alfrede... mám takový zvláštní pocit..."
"Ty mě nesnášíš?!" Alfred sebou prudce škubl a odtáhl se od Ivana, ale ten si ho zas pěkně přitáhl zpátky k sobě.
"Ne a neodtahuj se, je mi zima..."
"Hmpf..."
"Myslím že tě miluju.." Blonďáček se na něj překvapeně podíval, ale usmíval se.
"Beru to jako svolení k čemukoliv, a teď se pořádně přitul, fakt je mi zima" Ušklíbl se a ještě víc si k sobě Alfreda přitáhl...















ohó, ďakujem!^^ hai, sú to meniny xDD
merline, keď ja si predstavím Ivana v takej krasokorčuliarskej sukničke...xDD
ach, ale...to bolo tak krásne *-* vážne, hrozne sa mi to páčilo, skvelý nápad!! *-* ach jaj, škoda len, že si to ako ho...'prezliekal' neopísala xD nevadí^^ aj tak nádherné, tak milučko romantické*-*
už mi poviedky od teba chýbali...^^