close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
  17-18.7.  ~  Rekonstrukce blogu.

"Jeanne d'Arc, sauveur de la France"

11. dubna 2010 v 16:27 | Super Hero :< |  J-Hetalia
Ano, musím vyvěsit praporky neboť jsem dopsala dlouho rozepsanou povídku! Mno musím říct... Že mi to dalo zabrat. Jediné štěstí bylo to, že jsme se o Johance nedávno učili, ale i tak se obávám, že si to nepamatuju dobře a mám nějaké datumy a události špatně. Snad mě za to omluvíte ^^"

Pairing: Francis Bonnefoy(Francie) x Jeanne d´Arc
Warning: Hm... nemyslím že by tam bylo něco jedovatého x3





Psal se rok 1412. Vše se stalo dne 6.ledna, kdy se v Domrémy-la-Pucelle, v zámožné selské rodině narodila malá holčička. Měla krátké blonďaté vlásky a její uplakané oči měly čirou modrou barvu. Její matka jí dala jméno Jeanne. Nikdo ještě tehdy netušil, jak důležitá osoba to pro celou Francii bude...



Od té doby uběhlo již 19 let. Jeanne od svých 14 let slýchala hlasy a měla vidění, v nichž se jí zjevovali andělé a světci. Nikdy však tomu nevěnovala moc pozornost. Vždy se jen modlila za záchranu Francie, jelikož žoldnéřská anglická vojska drancovala a vypalovala její rodný kraj a nezadržitelně se blížila k Orleánsu.
Jednoho dne jí hlasy světců sdělily, že byla Bohem vyvolena osvobodit Francii. Pár dní na to, inspirovaná těmito hlasy a díky síle své vlastní osobnosti, víře v Boha a přesvědčení ve své poslaní vystoupila veřejně se svými úmysly.

"Jeanne!" Drobná dívenka se otočila a vesele se usmála na svého dlouholetého přítele.
"Ahoj Francisi."
"Slyšel jsem o tom že chceš jít ke královi." Francis měl ve tváři trochu naštvaný výraz. Jeanne se přestala usmívat a chytla ho za ruce.
"Ano, je to pravda."
"Jeanne.... Nepůjdeš tam, že ne? Nepůjdeš s vojskem do boje proti angličanům, že ne?" Pevně stiskl její ruce a naléhavě se ptal.
"Už jsem se rozhodla." Viděla v jeho očích strach. Přesto mu to musela říct. "Jdu za králem a budu se snažit ho přemluvit aby mi dal vojsko. Abych mohla vyhnat angličany z Francie."
"Ale Jeanne...Já tě miluju! Nemůžeš jen tak odejít!" Pevně si jí k sobě přitisknul, jako by jí už nikdy nechtěl pustit.
"Promiň Francisi.. Já musím jít. Je to pro dobro Francie. Pro Tvoje dobro."

Počátek března, rok 1429.

Král Karel VII. seděl ve svém křesle a pozoroval těch pár služebných co se před ním bavily. Když už si myslel že se dnes nic nestane, vtrhl dovnitř muž s blonďatými vlasy pevně stáhnutými do culíku. Zastavil se před králem a uklonil se.
"Mluv." Vyzval blonďáka král. Onen muž se znova uklonil a začal mluvit.
"Právě přijela nějaká dívka s doprovodem od guvernéra. Tvrdí že je vyslána kvůli spáse Francie." Král se na muže podíval s mírným zájmem. Pokynul hlavou.
"Nech ji přivést."
Začátek jara 1430
Dlouhou dobu o ní neslyšel. Říkala pro dobro Francie. Pro Jeho dobro...Lhala. Nikdy nemohl být její odchod pro něho dobrem. Možná pro Francii, ale ne pro něj.... Ne, to on byl Francie. Rychle potřásl hlavou aby vyhnal myšlenky na jeho milovanou Jeanne. Ale ani sebevětším mučením nemohl dosáhnotu toho, aby na ni nemyslel.
Až po několika měsících se o ní dozvěděl. Jenom pár malých informací, pro něj přesto tolik důležitých. Byla v pořádku. Konečně věděl, že stále žije. Znova ho zachvátil pocit jakési naděje že se Jeanne vrátí. Dostal šílený nápad.


Jeanne nevěděla proč, ale stále dostávala menší, ale přez to nebezpečné úkoly. Král už jí tolik nevěřil a přestával ji informovat o postupech anglických vojsk. Po té co se jí angličany podařilo vyhnat z Orléansu, Jargeau a dokonce se jí podařilo vrátit Francii její hlavní město Meung, by měla být šťastná. Ale ona nebyla. Nejen že byla sklamaná, stýskalo se jí po Francisovi. Po jeho smíchu, po tom, jak jí vždy nosil květiny a stále se usmíval. Po tváři ji stekla slza a pak další. Byla ve svém stanu sama. Schoulila se do klubíčka a přitiskla si k sobě deku. Bylo to poprvé za tu dobu kdy plakala.

Francis si rychle sebral pár nejdůležitějších věcí a v temné noci se vydal k místu, kde údajně měla Jeanne stanovat. Vzal si ze stáje svého hřebce, aby se tam dostal rychleji. Cesta osvětlená jen měsícem a pár hvezdami byla dlouhá. Klapot koňských kopyt se rozléhal hodně hlasitě. Ale Francisovi to bylo jedno. Jel jak nejrychleji mohl, směrem k městu Compiegne.


23.května, 1430

Druhý den byla Jeanne připravena postupovat dál. Rozhodla se vyhnat angličany z Francie, nadobro. Jakmile si sbalila všechny věci, viděla nějakého vojáka jak se k ní řítí a řve něco v tom smyslu, že se blíží nějaká cizí osoba. Jeanne rychle popadla meč a doběhla k ostatním vojákům, kteří také už byli připraveni zaútočit. Nechápala co je to za magora, co si jen tak vjede mezi vojáky, ale jestliže to nebyl Francouz, byla schopná ho zabít. Pomalu se blížil a všichni tiše vyčkávali.

"Jeanne?!" Zakřičel v naději, že by ho mohla slyšet. Bylo brzy ráno, byla tma a on byl z celonoční jízdy na koni unavený.
"Francisi!" Johanka prudce vstala ze svého úkrytu a upustila meč na zem. Blonďák rychle seskočil z koně, doběhl k ní a pevně jí objal. Trochu mu v tom bránilo brnění, co měla na sobě.
"Pro lásku Boží, co tu děláš?" Vyjela na něj přezto ho také objímala. Vojáci je jen tiše sledovali.
"Nemohl jsem to vydržet! Jeanne, byly to strašná muka! Nevěděl jsem jestli žiješ! Přeskočilo ti snad? Ten tvůj nápad vyhnat angličany..." Přitiskl si jí na svou hruď a tiše plakal. Byl strašně šťastný, že ji zas vidí, objímá. Jeanne nic neříkala, také plakala. Stály tam v objetí dost dlouho. Alespoň do doby, než nějaký voják hlasitě zakřičel a skácel se k zemi. Jeanne hned zareagovala, odstrčila Francise na stranu, popadla meč a připravila se na útok. Útočníci měli výhodu, tohle místo znali dobře a nepotřebovali vidět. Za to hodně Jeanniných vojáků padalo k zemi a ona byla bezmocná.
"Francisi uteč!! Uteč pryč a řekni někomu co se stalo!" Zakřičela na šokovaného blonďáka a usekla nějakému nepříteli ruku. Sprška krve jí dopadla na obličej. Francis poslechl. Popadl koně za opratě a začal utíkat. Věděl, že bylo lepší jí poslechnout. Kdyby neutekl, zbytečně by ji rozptyloval.

Jeanne byla bezmocná. Jakmile se jí zmocnili tři muži, věděla že je konec. Upustila meč na zem a přestala se bránit. Už věděla že to Burgunďani, spojenci Anglie, pozabíjeli všechny její vojáky a teď ji zajali. Nevěděla, co s ní bude. Nevěděla, kam jí vezou. A nevěděla, jestli vůbec někdy ještě uvidí Francise, muže, kterého tolik milovala..

O pár měsíců později se po celé Francii rozneslo že Jeanne byla zajata Burgunďany a Angličané ji odkoupili za 10 000 liber. Jak všechny ty lidi Francis nesnášel. Místo toho aby mu pomohli ji osvobodit jen tlachali a tlachali. Jako by jim to bylo jedno. Znal pár lidí kteří věřili že se Jeanne vrátí a zbaví je angličanů, ale také moc dobře věděli, že je to téměř nepravděpodobné.
Potvrdilo se to až když angličané dovlekli Jeanne do Rouenu před církevní soud. Jakmile se to Francis dozvěděl, okamžitě se tam rozjel. Rouven od místa kde byl nebyl moc daleko, proto se tam dostal poměrně rychle.

Proces se neskutečně táhnul a nevinná Jeanne byla obviněna z kacířství a čarodějnictví. Tvrdili, že je spojená s ďáblem a že musí být upálena. A taky že měla být upálena. Dne 30.května, na náměstí Vieux Marché. Zbývalo několik dní do toho soudného dne a Jeanne byla zavřena do nějakého vězení v Rouvenu. Páchlo to tam, bylo tam vlhko a Jeannne byla stále zima. Každý den přemýšlela, v čem udělala chybu, a jestli jí tohle bylo souzeno už od samého začátku. Vždycky si představovala normální budoucnost v nějaké malé vesnici, s Francisem. Noc co noc brečela, ale se svým osudem se už smířila. Nebylo cesty zpět, ona bude upálena a Francis... Netušila co bude s ním. A ani nechtěla.

30.května, 1431
Hned ráno ji vyvědli z vězení a ona se zase ocitla venku, na čerstvém vzduchu. Všude bylo plno lidí, rozhlížela se a doufala, že ho uvidí. Jak ji tak vedli na Vieux Marché, pomalu ztrácela naději že ho naposledy uvidí. Cítila jak si ji každý prohlíží. Její dřívě svěží blonďaté vlasy teď byly dlouhé až po ramena, rozcuchané a hodně vysušené. Její čirá modrá už z očí dávno vyprchala, stejně jako jiskra v jejím srdci. Přivázali ji nad fatru s tichým smíchem, který mohla slyšet jen ona. A pak ho viděla. Stál hned vepředu, před ní. Po tvářích mu rychle stékaly slzy, díval se na ní se smutkem a lítostí v očích. Usmála se na něj a odhalila řádku bílých zubů. Slunce ji příjemně hřálo. Do fatry strčili zapálené louče a čekali, až se rozhoří. Dřevo bylo suché, a tak se oheň rychle rozšířil. Cítila, jak jí začínají pálit nohy a štiplavý kouř se jí dostal do plic a do očí. Přesto se na něj nepřestávala usmívat.

Usmívala se i tehdy, kdy se jí definitivně zavřely oči a ona už nic necítila. Necítila, jak ji plameny oblizovaly už skoro nahé tělo, neslyšela Francisovy výkřiky a neviděla, jak se zhroutil k zemi a se zaťatými pěstmi plakal.
Jeho láska, dívka kvůli které by položil život, byla mrtvá a on zůstal na celém světě sám. Bez ní jeho život nebyl ničím. Nejraději by ji následoval, ale nemohl. Jeanne zemřela pro dobro Francie, pro jeho dobro. Bylo to přesně tak, jak říkala.
Na jedinou dobu na ní nezapoměl. V paměti měl uchovaný její obrázek, když byla přivázaná nad fatrou a usmívala se na něho. Nikdy ji nepřestával milovat, i přez to, jak laškoval s jinými dámami. Přesto přísahal, že jí jednoho dne pomstí. To ještě netušil, co ho v životě čeká.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 mari mari | 11. dubna 2010 v 16:53 | Reagovat

aaaaaa to je užasný, bude pokračování?

2 Super Hero :< Super Hero :< | Web | 11. dubna 2010 v 16:53 | Reagovat

[1]: Pokračování? Nevím, jak by to mělo pokračovat, takže ne :< Ale děkuju ^^

3 mari mari | 11. dubna 2010 v 16:54 | Reagovat

jo a proč mam obrazek mračiciho zajíce

4 Super Hero :< Super Hero :< | Web | 11. dubna 2010 v 16:54 | Reagovat

[3]: Protože to tak mám nastavený :DD ^^

5 Charlie Charlie | Web | 11. dubna 2010 v 17:12 | Reagovat

Ty si ma dobre odžubala počuvaj T.T To bolo smutne, ja som sa tu rozpišťala aj slzy mi tiekli T.T Chudarka Francis a Jana, na tom konci keď om si predstavila ten jeho žiaľ... bolo to úžasné! Moc sa teším na tvoje ďalšie poviedky, moc sa mi to páčilo T.T Awwww T.T Ah T.T

6 Lenka Lenka | E-mail | Web | 12. dubna 2010 v 15:20 | Reagovat

Z těch datumů mi jde hlava kolem...nicméně povídka je moc pěkná, Francis/Jeanne mám ráda*kecá, má ráda Francis/Jeanne/Arthur:D*, i když je předem jasné, jak to skončí, stejně je to hezké:D

7 *Siky_(tvá milující seme kolegyně)* *Siky_(tvá milující seme kolegyně)* | Web | 13. dubna 2010 v 15:32 | Reagovat

Tedy, první klobouk dolů, že se ti povedlo dospat dlouho rozepsanou povídku... já mám takových několik, a nějak mi to dopísat nejde.. tak tě obdivuji. *__*
Uaaa, úplně mi vyhrkly slzy do očí... nádhera. Miluju, když jsou Hetalia povídky na historické události. I když vím, že se píšou hodně těžko. Ale tobě se to povedlo úžasně... ani jsem tam nenašla žádnou historickou chybičku... nádherná povídka. Vím, že to říkám vždycky, ale tak... moc se těším na další povídečku. *__*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama