Pairing: Francis Bonnefoy(Francie) x Jeanne d´Arc
Warning: Hm... nemyslím že by tam bylo něco jedovatého x3


Jednoho dne jí hlasy světců sdělily, že byla Bohem vyvolena osvobodit Francii. Pár dní na to, inspirovaná těmito hlasy a díky síle své vlastní osobnosti, víře v Boha a přesvědčení ve své poslaní vystoupila veřejně se svými úmysly.
"Jeanne!" Drobná dívenka se otočila a vesele se usmála na svého dlouholetého přítele.
"Ahoj Francisi."
"Slyšel jsem o tom že chceš jít ke královi." Francis měl ve tváři trochu naštvaný výraz. Jeanne se přestala usmívat a chytla ho za ruce.
"Ano, je to pravda."
"Jeanne.... Nepůjdeš tam, že ne? Nepůjdeš s vojskem do boje proti angličanům, že ne?" Pevně stiskl její ruce a naléhavě se ptal.
"Už jsem se rozhodla." Viděla v jeho očích strach. Přesto mu to musela říct. "Jdu za králem a budu se snažit ho přemluvit aby mi dal vojsko. Abych mohla vyhnat angličany z Francie."
"Ale Jeanne...Já tě miluju! Nemůžeš jen tak odejít!" Pevně si jí k sobě přitisknul, jako by jí už nikdy nechtěl pustit.
"Promiň Francisi.. Já musím jít. Je to pro dobro Francie. Pro Tvoje dobro."
Počátek března, rok 1429.
Král Karel VII. seděl ve svém křesle a pozoroval těch pár služebných co se před ním bavily. Když už si myslel že se dnes nic nestane, vtrhl dovnitř muž s blonďatými vlasy pevně stáhnutými do culíku. Zastavil se před králem a uklonil se.
"Mluv." Vyzval blonďáka král. Onen muž se znova uklonil a začal mluvit.
"Právě přijela nějaká dívka s doprovodem od guvernéra. Tvrdí že je vyslána kvůli spáse Francie." Král se na muže podíval s mírným zájmem. Pokynul hlavou.
"Nech ji přivést."
Až po několika měsících se o ní dozvěděl. Jenom pár malých informací, pro něj přesto tolik důležitých. Byla v pořádku. Konečně věděl, že stále žije. Znova ho zachvátil pocit jakési naděje že se Jeanne vrátí. Dostal šílený nápad.
Francis si rychle sebral pár nejdůležitějších věcí a v temné noci se vydal k místu, kde údajně měla Jeanne stanovat. Vzal si ze stáje svého hřebce, aby se tam dostal rychleji. Cesta osvětlená jen měsícem a pár hvezdami byla dlouhá. Klapot koňských kopyt se rozléhal hodně hlasitě. Ale Francisovi to bylo jedno. Jel jak nejrychleji mohl, směrem k městu Compiegne.
Druhý den byla Jeanne připravena postupovat dál. Rozhodla se vyhnat angličany z Francie, nadobro. Jakmile si sbalila všechny věci, viděla nějakého vojáka jak se k ní řítí a řve něco v tom smyslu, že se blíží nějaká cizí osoba. Jeanne rychle popadla meč a doběhla k ostatním vojákům, kteří také už byli připraveni zaútočit. Nechápala co je to za magora, co si jen tak vjede mezi vojáky, ale jestliže to nebyl Francouz, byla schopná ho zabít. Pomalu se blížil a všichni tiše vyčkávali.
"Jeanne?!" Zakřičel v naději, že by ho mohla slyšet. Bylo brzy ráno, byla tma a on byl z celonoční jízdy na koni unavený.
"Francisi!" Johanka prudce vstala ze svého úkrytu a upustila meč na zem. Blonďák rychle seskočil z koně, doběhl k ní a pevně jí objal. Trochu mu v tom bránilo brnění, co měla na sobě.
"Pro lásku Boží, co tu děláš?" Vyjela na něj přezto ho také objímala. Vojáci je jen tiše sledovali.
"Nemohl jsem to vydržet! Jeanne, byly to strašná muka! Nevěděl jsem jestli žiješ! Přeskočilo ti snad? Ten tvůj nápad vyhnat angličany..." Přitiskl si jí na svou hruď a tiše plakal. Byl strašně šťastný, že ji zas vidí, objímá. Jeanne nic neříkala, také plakala. Stály tam v objetí dost dlouho. Alespoň do doby, než nějaký voják hlasitě zakřičel a skácel se k zemi. Jeanne hned zareagovala, odstrčila Francise na stranu, popadla meč a připravila se na útok. Útočníci měli výhodu, tohle místo znali dobře a nepotřebovali vidět. Za to hodně Jeanniných vojáků padalo k zemi a ona byla bezmocná.
"Francisi uteč!! Uteč pryč a řekni někomu co se stalo!" Zakřičela na šokovaného blonďáka a usekla nějakému nepříteli ruku. Sprška krve jí dopadla na obličej. Francis poslechl. Popadl koně za opratě a začal utíkat. Věděl, že bylo lepší jí poslechnout. Kdyby neutekl, zbytečně by ji rozptyloval.
Jeanne byla bezmocná. Jakmile se jí zmocnili tři muži, věděla že je konec. Upustila meč na zem a přestala se bránit. Už věděla že to Burgunďani, spojenci Anglie, pozabíjeli všechny její vojáky a teď ji zajali. Nevěděla, co s ní bude. Nevěděla, kam jí vezou. A nevěděla, jestli vůbec někdy ještě uvidí Francise, muže, kterého tolik milovala..
O pár měsíců později se po celé Francii rozneslo že Jeanne byla zajata Burgunďany a Angličané ji odkoupili za 10 000 liber. Jak všechny ty lidi Francis nesnášel. Místo toho aby mu pomohli ji osvobodit jen tlachali a tlachali. Jako by jim to bylo jedno. Znal pár lidí kteří věřili že se Jeanne vrátí a zbaví je angličanů, ale také moc dobře věděli, že je to téměř nepravděpodobné.
Potvrdilo se to až když angličané dovlekli Jeanne do Rouenu před církevní soud. Jakmile se to Francis dozvěděl, okamžitě se tam rozjel. Rouven od místa kde byl nebyl moc daleko, proto se tam dostal poměrně rychle.
Proces se neskutečně táhnul a nevinná Jeanne byla obviněna z kacířství a čarodějnictví. Tvrdili, že je spojená s ďáblem a že musí být upálena. A taky že měla být upálena. Dne 30.května, na náměstí Vieux Marché. Zbývalo několik dní do toho soudného dne a Jeanne byla zavřena do nějakého vězení v Rouvenu. Páchlo to tam, bylo tam vlhko a Jeannne byla stále zima. Každý den přemýšlela, v čem udělala chybu, a jestli jí tohle bylo souzeno už od samého začátku. Vždycky si představovala normální budoucnost v nějaké malé vesnici, s Francisem. Noc co noc brečela, ale se svým osudem se už smířila. Nebylo cesty zpět, ona bude upálena a Francis... Netušila co bude s ním. A ani nechtěla.
30.května, 1431
Hned ráno ji vyvědli z vězení a ona se zase ocitla venku, na čerstvém vzduchu. Všude bylo plno lidí, rozhlížela se a doufala, že ho uvidí. Jak ji tak vedli na Vieux Marché, pomalu ztrácela naději že ho naposledy uvidí. Cítila jak si ji každý prohlíží. Její dřívě svěží blonďaté vlasy teď byly dlouhé až po ramena, rozcuchané a hodně vysušené. Její čirá modrá už z očí dávno vyprchala, stejně jako jiskra v jejím srdci. Přivázali ji nad fatru s tichým smíchem, který mohla slyšet jen ona. A pak ho viděla. Stál hned vepředu, před ní. Po tvářích mu rychle stékaly slzy, díval se na ní se smutkem a lítostí v očích. Usmála se na něj a odhalila řádku bílých zubů. Slunce ji příjemně hřálo. Do fatry strčili zapálené louče a čekali, až se rozhoří. Dřevo bylo suché, a tak se oheň rychle rozšířil. Cítila, jak jí začínají pálit nohy a štiplavý kouř se jí dostal do plic a do očí. Přesto se na něj nepřestávala usmívat.
Usmívala se i tehdy, kdy se jí definitivně zavřely oči a ona už nic necítila. Necítila, jak ji plameny oblizovaly už skoro nahé tělo, neslyšela Francisovy výkřiky a neviděla, jak se zhroutil k zemi a se zaťatými pěstmi plakal.
Jeho láska, dívka kvůli které by položil život, byla mrtvá a on zůstal na celém světě sám. Bez ní jeho život nebyl ničím. Nejraději by ji následoval, ale nemohl. Jeanne zemřela pro dobro Francie, pro jeho dobro. Bylo to přesně tak, jak říkala.
Na jedinou dobu na ní nezapoměl. V paměti měl uchovaný její obrázek, když byla přivázaná nad fatrou a usmívala se na něho. Nikdy ji nepřestával milovat, i přez to, jak laškoval s jinými dámami. Přesto přísahal, že jí jednoho dne pomstí. To ještě netušil, co ho v životě čeká.














aaaaaa to je užasný, bude pokračování?